web Škola v Indii
 

INDICKÉ ZPRÁVY
od Evžena ze školy

 
 
 

listopad 2019

 

Evžen po šesti týdnech opouští Indii. Věříme, že Pán Bůh ho pod svou ochranou doprovodí domů.  Možná, když toto čtete, tak je Evžen už doma. Jsme vděčni za jeho službu a odhodlání do Indie jít.

My můžeme na následujících řádcích tak trochu nakouknout - ohlédnout se - k jeho uplynulým dnům, přemýšlením a příběhu, které v Indii prožil.

Pohled NADĚJE

Největší  radostí  a to co mne plní nadšením jsou kluci na internátě. Když na ně hledím, vidím naději. Je v nich spousta energie. Tři muži (učitel, spirituál a starší student), kteří s nimi bydlí ve škole a starají se o ně, investují svou snahu do jejich výchovy, vzdělání a duchovního zrání. Když kluci zpívají, je to radostné, plné nadšení. Inspiruje mne to. Nerozumím jedinému slovu, ale připadám si jako v nebi, vidím široký úsměv na tváři Pána Boha. Je to pořádné forte, neskutečně nahlas. Jako by každý jeden chtěl, aby ho Pán Bůh slyšel více než toho druhého. Taková zdravá soutěž. Je to sice mimo tóninu a asi se spoustou muzikantských chyb… ale komu to vadí! Představuji si tyto chlapce v horizontu patnácti či dvaceti let, až jednou duchovně dospějí, jak vedou Bihár nebo cokoli podobného. Stanou se jeden pro druhého bratry, opírající se o sebe navzájem, když přijdou těžkosti. Budou budovat Boží království!

                                                     Na shledání  doma, Evžen
                                                   

Pár otázek do Indie...

Evžene, jsi v Indii již několik týdnů, žiješ mezi tamními lidmi, jací jsou?

 
 

Jak vypadají tvé dny v Indii?

 
 
 

Je něco pro tebe opravdu těžké, s čím bojuješ?

 
 

Psal jsi, že doufáš v čas, kdy budeš s Pánem Bohem a budeš se ptát, co dál ve vašem životě. Splnilo se ti toto očekávání?

Přinesla ti Indie příležitost trochu jiného pohledu, setkání, vnímání či zkušenosti s Pánem Bohem?

Někdy nemám úplně pocit, že žiji mezi místními. Rozhodl jsem se přebývat ve škole, takže spíše žiji s kluky, kteří ve škole bydlí a s dětmi, které dochází z okolí na vyučování. Jsem s nimi čtyři hodiny, a poté, když odejdou domů, si připadám jako na ostrově jménem New Hope Mission School. Někdy opouštím ostrov, abych nakoupil pár věcí, ale hlavně jsem ve škole.

Kontakt s místními je pro mne trochu zklamáním, jsou velice tišší. Snažil jsem se naučit něco z hindštiny. Jenže když jsem v kontaktu s lidmi, které jsem potkal, použil nějakou frázi, buď neodpověděli nebo jsem zaznamenal jen malou reakci. Například oni, když se potkají, se vůbec navzájem nezdraví, žádné dobrý den či na shledanou. Jen ve škole, tam to držíme. Takže jsem trochu zklamaný, že jsem se vlastně skutečně s lidmi mimo školu nesetkal.

Před vyučováním se podělím s učiteli o nějakou krátkou myšlenku z Bible a společně se modlíme. Polovinu dne učím ve škole. Odpoledne již vyučování není. Po škole čtu Bibli. Podařilo se mi ji téměř celou přečíst za šest týdnů! Později odpoledne hraji s hochy fotbal, poté jim vyprávím příběhy z Bible a doufám, že večer půjde internet.

Někdy se Sahnim vyjíždím na domácí biblické skupinky. Byl jsem také v několika sborech. Už na začátku těchto návštěv jsem zjistil, že Sahni mne obyčejně bez varování vyzve, zda se nechci o nějaké Slovo podělit. Neřekne mi to dopředu, mohl bych se připravit. Ale díky tomu, že zde čtu hodně Bibli, mám vždy něco, nad čím přemýšlím a s čím se mohu podělit.

Občas vyrážím něco malého nakoupit do města. Chtěl jsem nakoupit nějaké suvenýry, ale Bihár je tak chudý, že tu stěží najdete něco vhodného, co by se dalo přivést domů do Prahy.

A za posledních deset let jsem si odpoledne tolik neodpočnul – nedal jsem si „dvacet“ – jako za těch šest týdnů tady.

Také se hodně modlím.

Dlouho jsem bojoval s tím najít rozdíl mezi časem, kdy na Pána Boha čekám a kdy pouze prokrastinuji. Nemohu vystihnout, zda jsem nepochytil nebo prostě neudělat (což je hřích), co ode mne Pán Bůh chce a nebo mi to Bůh prostě neukázal. Třeba chce u mne vidět nějaké úsilí a abych strávil čas hledáním. V takovém čase zmatku mám pocit, že Bůh mi věci neukazuje, cítím se opuštěný a bezcenný. Ale když čtu Bibli vidím, že mám velkou cenu a On mne neopustil. Potřebuji být jako strážce, být ve střehu a pozorně očekávat na Pána. Je pravděpodobně mnoho dní, kdy „pouze sedím ve strážné věži“. Ale musím být připraven…

Nemyslím, že bych přišel na něco konkrétního ohledně mé budoucnosti. Ale já věřím, ať už to bude cokoliv, bude to OK, pokud budu důvěřovat Bohu. Věřím v jeho načasování, i když zatím nic nevím. Je tu jakási nabídka či myšlenka, o které uvažuji a budu se jí více zabývat, až se vrátím do Prahy.

Během mého pobytu v Indii jsem měl možnost vidět svět zcela jiné kultury. Měl jsem to privilegium jej vidět již z perspektivy Ameriky i Česka. A nyní v Indii mohu hodnotit věci v kontextu nesmírně chudého prostředí. Až mě to zahanbuje.

Také mám více času trávit čas čtením Božího slova a zjistil jsem, že v Čechách často nechám, aby mne všední věci nemající rozměr věčnosti odváděly od Božího slova. Čtení by mělo být mou prioritou, místo toho tím strávím jen pár minut, abych si odškrtnul úkol na seznamu „Dnes udělat“.

 
 

Tak to je on, ten "hromotluk" - Pradeep, Sahniho švagr. Je majitelem stavebnin v Nehře.

Budeme se prát?

Jednou večer přišel do školy velký muž. Byl asi tak vysoký jako já, a to já jsem tu jeden z nejvyšších. Vkráčel sem, jako by mu to tu patřilo. Něco houkl na jednoho z chlapců a ten mu urychleně přinesl židli. Posadil se doprostřed dvora a začal mluvit do svého mobilu. Vypadal trochu naštvaně, a tak jsem začal přemýšlet, zda se neschyluje k nějakým problémům. Byl svátek a já byl jediným dospělým ve škole. Ukončil svůj hovor a řekl mi cosi v hindštině. Já mu odpověděl anglicky. Začal mluvit  lámanou angličtinou. Já z toho pochopil, že je nějak příbuzný Sahniho a vlastní pozemek školy. Rozuměl jsem pouze tak čtvrtině toho, co říkal. Pak se náhle zeptal: „máš rád whiskey?“ Odpověděl jsem, že ano. Řekl: „musíme jít.“ No a pak už jsme seděli v jednom zavřeném obchodě, pili whiskey, jedli grilovanou zeleninu, a to až do jedenácti v noci! Já nemohu ze zdravotních důvodů jíst tak pozdě , a to byl důvod, že jsem pak byl vzhůru až do třech do rána! Můj hrtan byl v jednom ohni. Vezl mne okolo rybníka, kde zrovna přinášeli oběti Slunci. Tolik jsem se s ním nasmál, snažil se mu porozumět. Neskutečně jsme si to spolu užili. 

 

Evženovy střípky

Mám pocit, že indičtí bohové špatně slyší. A tak je potřeba mít všude velice hlasité ampliony.

 

V sobotu není škola, mohl jsem tedy spát až do osmi. A tito kluci mi vyzdobili zápraží.

 

Dvě ženy byly pokřtěny. Toto byla jejich první Večeře Páně, kdy přijímaly chleba a víno.

 

Děkujeme za každý příspěvek na službu: 

Číslo účtu pro platby z České republiky (CZK): 2200500498/2010
Číslo účtu pro platby ze Slovenska (EUR): 2200500498/8330
Číslo účtu pro platby ze zahraničí (USD):
IBAN: CZ7220100000002000500506 SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX

Služba v Indii s projekty Škola  a Misie a evangelizace  je součástí služby Sboru Církve bratrské v Praze XIII. 
Spolupracujeme se zahraniční misijní agenturou Jděte.
Zapojeni do projektu jsou další křesťanské sbory, organizace i jednotlivci.

facebook

Pokud nechcete dostávat tyto emaily, můžete se odhlásit zde.